2017 – FLY America

Po jihovýchodě USA s Cessnou i Cirrusem Generace 6…

25.10.201724.8.2021

V polovině října 2017 jsme opět vyrazili na Floridu. U nás v České republice už říjnové počasí přešlo do typicky sychravého a krátkého dne, s ranními mlhami, nízkou oblačností a teplotami kolem 10 st. Nikoliv však na Floridě. Tam lze opravdu létat pohodlně celý rok. A s naší pomocí je to velice snadné.

Zájem o podzimní létání se mnou tentokrát projevili dva piloti, kteří své „americké“ létání na Cessně 182 výrazně obohatili o další typ a to zbrusu nový Cirrus SR-22 Generace 6.

Letadlo bylo nadstandardně vybavené a možnosti, které vám poskytuje modernizovaná avionika Garmin Perspective jsou něco, co mohou závidět i piloti mnohých dopravních letadel. Nejvíce jsem ocenil zobrazení aktuálního počasí (srážky, vítr, metar/taf) díky systému XM rádia. V americe je tento systém funkční již mnoho let a díky němu se v USA obejdete bez výrazně dražšího satelitního datalinku. Ten pak má výhodu v možnosti satelitního mobilního telefonování, emailu a textových zpráv.

Nejprve jsme však trénovali s naší expediční Cessnou 182 s registrací N24658. Navštívili jsme dobře známá místa ve střední Floridě a zavítali i na oblíbené letiště Albert Whitted u Sant Petersburgu. Místní restaurace s výhledem na dráhu je místo odkud se vám opravdu nechce pryč.

S Cirrusem jsme pak měli jasný cíl a to bezpečný přelet z Knoxville v Tennessee do floridského Orlanda. Odtud pak naše cesta směřovala na Key West, nejjižnější bod kontinentálních spojených států.

Více z letošní Floridy a jejích podzimní atmosféry uvidíte z fotek.

[Ukázat prezentaci]

Nedávné akce

Střední Floridou k Miami a mezi letními bouřkami zpět…

1.8.201724.8.2021

V polovině července 2017 jsme zajišťovali létání na Floridě pouze pro jednoho zájemce, ten si chtěl svůj pobyt opravdu užít a neřešit nic než létání. Vypůjčili jsme si tedy opět naši oblíbenou „expediční“ Cessnu 182 a vydali se za dobrodružstvím po floridských letištích podél pobřeží až do Miami.

První den jsme měli naplánovaný přelet přistávacího stripu NASA pro raketoplány (KTTS) vedle Titusville na východním pobřeží, což se nám bez problémů opět podařilo. Poté jsme přistáli na letišti Massey Ranch Airpark (X50), kde jsme si prohlédli jedno o trochu větší letadlo a setkali se zástupkyní prodejce onoho stroje.

Pozvání na oběd od této dámy, která mimochodem vlastní i jeden L-39, na nedaleké privátní letiště Spruce Creek (7FL6) nebo chcete-li Air Park, ještě jiným výrazem Private Aviation Community, se nedalo odmítnout. Tyto letecké parky jsou vlastně uzavřené vesničky, kde má každý člen komunity vedle svého luxusního domu s garáží i hangár a kromě komunikací pro auta jsou mezi domy i pojížděcí dráhy pro letadla, aby se majitelé mohli lehce dostat z „obýváku“ rovnou na RWY.

Další den jsme pokračovali z naší základny Orlando North (FA83) přes letiště Orlando Executive (KORL) na Witham Field, Stuart (KSUA), kde jsme si prohlédli další stroj. Nízké mraky plné vody jsou za červencového odpoledne na Floridě pravidelnou záležitostí. Dnes nám bylo jasné, že poslední úsek do Miami na letiště Opa Locka (KOPF) bude přinejmenším problémový.

Po návštěvě mého oblíbeného letiště Miami Opa Locka, které městu zajišťuje přístav výhradně pro korporátní letadla, jsme pokračovali podél Miami Beach dále na sever, abychom z důvodu bouřek museli přistát ve Vero Beach. Domovském letišti společnosti Piper Aircraft, kde jsme byli v roce 2016 na exkurzi.

Do Orlanda nebylo možné se probojovat a tak jsme skončili zase jinde než v cíli, ale tentokrát na letišti Valkaria (X59), které již bohužel mělo FBO zavřené a tak jsme po 40 minutách netrpělivého čekání v letadle a sledování srážkového radaru na mobilu, odstartovali v mezeře mezi přeháňkami do 5 minut vzdáleného Melbourne. Tady na místě, kde sídlí i brazilský Embrear, resp. jeho výroba korportáního Phenomu, jsme museli přenocovat.

Poslední den jsme obletěli můj velmi oblíbení Cedar Key, Lewis (KCDK) a záhajili přípravy na odlet domů.

Za pouhé čtyři letové dny jsme nalétali přes 12 letových hodin.