Opět z východu na západ

Na Floridu jsme tentokrát přiletěli přes Amsterdam s Delta Airlines. Sliboval jsem si od tohoto spoje dřívější přílet do Orlanda (už v 1600loc), abychom si lépe po letu odpočinuli. Bohužel se Delta moc nepředvedla a z důvodu prohození letadla (aircraft swap) jsme startovali s 90 minutovým zpožděním a nic tím tedy nezískali.

Nebudu se dlouze rozepisovat a nechám za sebe mluvit fotografie. Navštívili jsme známá místa jako Cedar Key, Palatka, Okeechobee, Merritt Island, St. Augustine (zde jsem poprvé v USA letěl v roce 2008) atd. a z nově objevených letišť snad jen zmíním Marco Island (KMKY), které sousedí přímo s parkem Everglades a nabízí luxusní zázemí s nejlevnějším palivem na Floridě. Neuvěřitelný počet soukromých tryskáčů na tak malém neřízeném letišti a jejich neustálý pohyb na stojánce je fascinující. Dále pak uvedu krásnou aglomeraci s letištěm LaBelle a mimořádně velké letiště Immokalee, které velikostí může soupeřit například s chorvatským Zadarem, ale nemá samozřejmě řízení letového provozu. Není třeba, všichni se sem vejdou :-).

Měli jsme jedno prvenství, a to první travnaté letiště, které jsme kdy na Floridě využili. Na trávě jsme tedy poprvé přistáli na městském letišti Pierson Municipal (2J8), které nabízí dráhu 800 metrů a působí dojmem klubového plachtařského letiště. Určitě se sem podívám znovu a trochu si to tu projdu. Město Pierson se nazývá hlavním městem kapradí tak zkusím zjistit proč tomu tak je.

V Kalifornii jsme se po 6 letech (první kurz byl v dubnu 2017) zúčastnili opět bezpečnostního kurzu pro piloty vrtulníků u výrobce Robinson Helicopter Company v Torrance v blízkosti Los Angeles.

Kurz byl opět velmi dobře organizován a člověk si rád osvojil znalosti ohledně vrtulníku. Všechny nás dobře „vybáli“, abychom lítali opatrně. Jak jinak. Návštěva Griffithovi vesmírné observatoře byla krásným závěrem povedeného pobytu.

Tak zase na viděnou v Americe v roce 2024.

Letu zdar