2026, Další přelet z Ameriky, tentokrát tryskovou rychlostí

Když ráno stojíte v Terminálu 1 pražského letiště a víte, že ještě tentýž večer budete usínat v Knoxville v Tennessee, jen těžko si představíte, že hned následující noc už strávíte v drsné arktické Kanadě. Přesně v tomto dynamickém duchu se pak nesl celý náš výlet.

Cesta za oceán a vřelý úsvit v Knoxville

Pokud jde o logistiku cesty do Států, využili jsme přímou sezónní linku American Airlines z Prahy do Filadelfie. Tyto přímé spoje fungují většinou jen do začátku podzimu, takže nám perfektně vyšel časový slot. Po příjemném letu přes Atlantik následovala jen krátká pauza na letišti ve „Philly“ a pak svižný skok (1 hodina 40 minut) přímo do Knoxville.

I když jsme byli po celodenním cestování řádně unavení, převládala radost, že vše klaplo bez zpoždění. Ubytovali jsme se v nám dobře známém hotelu Hilton Airport Knoxville, abychom načerpali síly na nadcházející náročné dny.

Slavnostní odhalení: Když Cirrus rozjede diskotéku

Druhý den ráno nastal den D – předání letounu. A společnost Cirrus Aircraft si na tom dává záležet. Tentokrát jsme si předávací ceremonii užili se vším všudy. V čem spočívá ten pravý americký zážitek?

Luxusní SUV vás odveze přímo do hangáru, a jakmile se za vámi zavřou vrata, za doprovodu filmové hudby a světelných efektů se pomalu zvedá plachta s imatrikulací vašeho letadla, za níž na vás čeká vaše nové letadlo! Je to zkrátka show a diskotéka v jednom. Pokud jde o emoce a budování atmosféry, v tom jsou Američané absolutní světová špička.

Stroj jsme oficiálně převzali a ještě tentýž den jsme spolu s naší kolegyní a zkušenou ferry pilotkou Helen Cernik zahájili důkladnou předletovou přípravu i plánování trasy.

Newyorský Manhattan nad řekou HUDSON a útěk před bouřkou do Bangoru

Náš první úsek vedl směrem na New York. Původně jsme zvažovali přistání přímo v metropoli, ale nakonec jsme zvolili nedaleké letiště severně od metropole. I tak jsme si ale neodpustili legendární VFR let koridorem podél řeky Hudson.

Proletět se proudovým letounem v malé výšce kolem mrakodrapů Manhattanu a následně si dát tři 360ky zatáčky přímo nad Sochou Svobody, to je letecký zážitek, na který se nezapomíná.

Po mezipřistání a doplnění paliva na letišti Igora Sikorskiho Bridgeport v Connecticutu jsme pokračovali dál na severovýchod. Cestu nám však začínala komplikovat rozsáhlá rychle se pohybující fronta. Počasí se prudce zhoršovalo a z hlášení jsme se dozvídali, že v některých oblastech východně od nás řádí velmi silné bouře.

Do Bangoru ve státě Maine jsme dosedli již za úplné tmy. Rychle jsme vyřídili formality a bez otálení vyrazili již na noční skok přes záliv svatého Vavřince směrem do kanadské Goose Bay.

Goose Bay a úsměvy v klidném tempu

V Goose Bay jsme zamířili přímo k odbavení u nám dobře známé FBO Woodward Aviation. Na stojánce jsme zaparkovali hned vedle německého Citationu CJ4. S jeho posádkou jsme se pak potkávali i na dalším letišti a také ráno u snídaně na hotelu.

Zatímco my jsme spěchali, abychom využili letová okna, oni byli v úplném klidu, nikam nespěchali a na náš shon reagovali jen pobavenými úsměvy. Nebylo to o tom, že s rychlejším letadlem si můžete dovolit luxus nechat si na všechno dostatek času, ale evidentně šlo o piloty pohodáře, kteří kdy si mohou dovolit „nespěchat“, tak hned této možnosti využijí.

Arktická novinka: Qaqortoq na jihozápadě Grónska

Následoval přelet směrem na Grónsko, kde nás čekal zlatý hřeb celé trasy – přistání na úplně novém letišti Qaqortoq. Toto letiště bylo oficiálně otevřeno teprve nedávno (Duben 2026) a je vybudované doslova na skalní sutině.

Napadne vás hned představa, kolik tisíc tun místního kamene muselo být odstřeleno a rozdrceno, aby uprostřed drsného terénu vznikla perfektně rovná dráha se stojánkou. Letiště je sice poměrně odlehlé a určitě náchylné na vrtochy severního počasí v blízkosti Labradorského moře, nicméně jeho nová dráha výrazně zvyšuje bezpečnost co se tyče vzdáleností od terénu. Odpadá totiž nutnost nebezpečných příletů hlubokým fjordem jako na staré letiště Narsarsuaq, kde v minulosti docházelo k řadě nehod.

Na letišti v Qaqortoqu nás přivítal velmi milý personál a jako třešnička na dortu tu byl opět zajímavý vrtulníkový provoz domácí společnosti Air Greenland. Po krátké pauze a úhradě poplatků jsme pokračovali dál.

Islandské mrholení a vyhlášená gastro stopka

Počasí nám až dosud přálo, ale přílet na Island nás vrátil do severské reality. Letiště v Reykjavíku nás přivítalo typickým islandským přivítáním: nízká oblačnost, vytrvalý déšť a teplota kolem 8 až 11 °C. Vítejte zpátky v podzimu!

Náladu nám to ale nepokazilo. Večer jsme vyrazili do centra Reykjavíku a dopřáli si vynikající večeři ve vyhlášené rybí restauraci Fiskmarkaðurinn, což byla skvělá odměna za náročné hodiny v kokpitu.

Přes Skotsko a Holandsko do finále v Augsburgu

Následující ráno jsme si dopřáli krátkou procházku po městě. Byla totiž neděle a my museli počkat na otevírací dobu cílového letiště Wick ve Skotsku, které otevíralo až později odpoledne. Z Reykjavíku jsme tak vzlétali až kolem druhé hodiny polední.

Na letišti Wick jsme hladce dosedli na dráhu 23. Na stojánce jsme se potkali s dalším novým tryskáčem – Phenomem 300 – a vyřídili odbavení u naší dobré známé společnosti Far North Aviation.

Odtud nás čekal krátký, ale neuvěřitelně romantický přelet Severního moře do Nizozemska. Letěli jsme přímo za soumraku – na jedné straně horizontu vycházel obrovský úplněk a na druhé straně pomalu zapadalo slunce. Přistáli jsme na letišti Groningen Eelde, kde nás druhý den čekalo proclení letounu do Evropské unie.

Po přistání jsme ještě stihli vynikající steak v centru Groningenu. Město bylo nedělním večerem velmi tiché, a i tato povětšinou rušná universitní metropole už pomalu uléhala ke spánku.

Druhý den ráno už na nás čekal pouze závěrečný krátký skok na letiště v německém Augsburgu. Právě tam letadlo projde vstupním základním servisem, papírováním a přípravou na zápis do českého leteckého rejstříku.

Byl to náročný, ale nádherný přelet, který znovu ukázal, jak malé může být naše letadlo – a jak obrovské zážitky vám dokáže spojení proudového motoru a odvahy přinést!